Tyto texty jsou já .
to co vidím,
to co cítím
a to co
nestydím se řict.
Praha
Jsi obklopena duchem baroka,
granátovým srdcem obepnuta.
Gotika krok za krokem, číhá,
jako královna městem se prolíná.
Proudy turistů protékají v ulicích,
jako zpomalené hodiny z minulosti.
Řeka Vltava omývá kořeny města,
unaveně mezi mosty se rozlévá.
Houslová hudba z katedrály opíjí,
magickým zpěvem jako opium.
Teď zadržte dech a poslechněte:
tiše, slyšíte? slyšíte? zvuky mečů?
jsou to duše chrabrých rytířů,
které chrání staré zámky a mosty.
2
Praha – hlavní město staroměstských
legend středověku.
Ty jsi považována za jedno
z nejkrásnějších měst v Evropě.
Historické jádro města –
Pražský hrad – stojící už 6 století,
Karlu 4 poklona – za kamenný most
se sochami na Vltavě.
Do té doby, pokud bude živé
město Praha a republika,
staroměstský orloj bude navždy bít
3
Pražské noci, hvězdami osvěcují věže,
kopule, svaté v kaplích.
Tady všude je slyšet orgánová melodie
veršů české poezie
Kdesi zní zvonění starodávných zvonů,
čisté bez ironie,
dlažební, kamenné cesty hrají
třpytivým světelným tonem.
Chrámy, náměstí, muzea, sady,
září na kobaltovém pozadí.
Praha – stará, ušlechtilá dáma,
vždy ráda vítá své hosty a obyvatele.
(98) Melodie.
Slepý poslouchá muziku v temné
noci bez jediné hvězdy.
Všechny ho myšlenky a chandru
přerušila melodie z lesa.
Vznáší ho svými zvuky jako
by anděl dal mu křídla,
každý den je začátkem, proto
snaž se odvahu ne zašlapat.
Překrásná hudba zhojí málo energie
posílí metabolismus v našem těle.
Není divu, co se říká:
„melodie lidem na srdci rány léčí“.
Refrén
V každém hitů duše písně
je harmonie z melodie.
Jako magnet přitahuje k sobě
svoji tajemnou energii.
V každém hitů srdce písně
je skutečný text z příběhu,
břehy slepého ramena upoutá
pozornost při letu.
V každém hitů tělo písně
je pravdivý konec historie,
věřte v poezii lásky pak nemusíte
být ve tmě utajený.
2
Noční světlušky se spoji v jedno
se ztrácenými hvězdami,
tvoří mezi země a nebem
pohled zázračný.
Potok vody přechází v sílu řeky
tak jak singl písně lidové,
banálnost v tom není, jeslí
žijeme s muzikou svobodně.
Dnes nechci skončit svůj příběh
na smutné houslové notě,
ať lije, jako déšť z konve melodie po světě ve větě.
(97) Píseň.
1
První písně minulé epochy
byly balady a madrigaly.
Básník a spisovatel v knihách
pro nás to zaznamenali.
Odměněn jsem sluchem,
mam štěstí písně poslouchat,
Když mám pokoj nebo trápení
na hlas zapínám rádio.
Pokud příroda žije a rodí,
pokud dětma plní planeta,
Vždy zpívat písně budeme
s námi ona plodná a žije.
Refrén
Kolik je nás lidi tolik je píseň
různých žánrů a stylu.
Tvůrcích práce je dobra,
jenom výjimečná není u každého.
Ty máš rád klasiku, pop a já
mám rád jazz a rokenrol.
Tebe hladí vokál, mě víc
baví nástrojový doprovod.
Asi proto ještě nikdy nepotkal
jsem na svém ranvejí,
Žádné lidé, které bych nezpívali
nebo píseň neměli rádi.
2
Vítr na chvíli utichl, poetickým
textem melodie opíjen.
Těmi zvuky, hlasy, útulným
napadením byl uvězněn.
Jeslí život není tak krásný,
nejde v hitparádě po boku kráčet,
To v něčem musí být vášeň,
je to co nás může povznášet.
Francouzský šanson či americké country
máji pravdivé texty,
Hit písně má vždy začátek,
refrénu a šťastný konec cesty.
(52) Lež (zpívá chlap)
1
Ahoj lži, nejsi vítána v našem domě.
Nepozorovaně jsi vtrhla do naší rodiny.
Když do očí lže člověk, kterému moc věříš,
život nekončí, ne, ale na chvíli z těla zmizíš.
Jen stojím, šokem sražený na kolena,
jako bez skafandru ve vesmíru nejde dýchat.
Refrén
Prosím přestaň mi lhát, nesnáším to,
krása tvých oči spadla až na samé dno.
Už nelži, už nepokračuj, stačí,
tak ještě víc spadneš v mých očích.
Takové věci stávají se, nejsme první,
Proč do toho tahat lež, řekni mi?
2
Tebe teď poslouchám, ale neslyším nic,
stojíš přede mnou, ale já Tebe nevidím.
Nespěchej prolomit tiché ticho, mlč,
mluvením zbytečných a nepravdivých řečí.
Bohužel, vidím v zrcadle sebe a lež,
vedle mě je prázdno, ty tam neseš.
(55) Rozchod (zpívá ona)
1
Šli jsme dlouho po křehkému ledu,
pokušení neprošlo mimo našeho břehu.
Bohužel slabý led nevydržel, propadli jsme,
našemu osudu musíme podrobit se.
Proč nepovedlo se být spolu nám?
Kdo za to může? Mužem za to jen my dva.
Refrén
Slyším déšť bubnující na okna,
oheň příjemně tříska u kamna.
V očích slzy a na srdci netající led,
ani červené víno mě nehřeje teď.
Duše moje unavená vyje, křičí, brečí,
jako na hoře u lesa samotná vlčice.
2
Nejsme jediní, ani nejsme poslední,
odlétají naše sny s ptáky po osení.
Život můj na chvíli se zastaví zkrátka,
ale jedna životní teorie říká:
„Když dva nejdou jedním směrem,
tak oddaluji se od sebe“.
(1) Holky zvedněte noc.
1
Tvůj život není hladký jako led,
neboj na něm taky dávali výpověď.
Do ohně nebo studené vody,
vstoupíš ty vždy s úsměvem kočky.
Z hlavy vyhoď té smutné dny,
na obličej ho zapomeň a spory,
když k tobě přijde na posled,
řekni mu: ,,goodbye my friend“.
Refrén
Tak Martino, utři své slzy,
no a ty Věrko zvedni svůj nos.
Báro ty ukaž svoji sílu,
Ivo otevři zamčené dveře a dost,
nová láska vás shání,
ať nezmeškáte své nové setkání.
2
Tvůj den nestane lepším,
když budeš brečet u okna.
Zvedni se, oblékni nové šaty,
pěkně rtěnkou namaluj se holka,
a své krásné vlasy rozpusť,
oči zvedni do nebes jak móda.
A jen na rozloučenou mu pověz:
„Goodbye, goodbye, my friend“.
(59) Nevratné dětství (zpívá on)
1
V dětství jsme si přáli, abychom vyrostli co nejrychleji,
a dnes ptáme se: „proč dětské dny rychle proletěli?“.
Tenkrát v teplých dešťových loužích, my běhali bosí,
mami, ty nenadávala nám, jenom nám smála si.
S přáteli nenudily jsme se, my zkoumali sklepy a střechy,
kolikrát do krve měli ruce, nohy odřené o kameny.
Refrén
Kde mám koupit lístek a sednout do vlaku dětství?
Dám za to všechno, co za život svůj jsem našetřil.
Aspoň na jeden den, nebo aspoň na jednu hodinu,
chtěl bych vrátit se do našeho domu a potkat rodinu.
Podržet své staré hračky, všechny je obejmout,
fotoalbum prolistovat, na svá přání vzpomenout.
2
Jeden z nejlepších zážitků byl pobyt na táboře,
přes den jsme zažívali dobrodružství a moře legrace.
Když přicházel večer starší kluci samouci,
u velkého ohně hráli skvěle na kytaru do půlnoci.
Holky zpívaly nádherně tehdejší písně chytlavé,
Pod měsícem a s kytarou u ohně vypařilo se dětství nevratné.
(69) Život (zpívá on)
1
Prababička život mi jednou řekla, o mých bojích,
jak jsem se jednou toulal po dlouhých polích.
Život prožít, ne pole se zastávkami přejít pěšky,
že v mých žilách krev teče chladná jako voda z řeky.
Ambicióznost možná zklidnit, hlavu ji useknout,
život je moudrý, jenom slabý neumí ji poslechnout.
Refrén
Kukačka mi slíbila mnoho let života, děkuji.
Naděje nesmí nikdy umřít, ani ta poslední.
Radovat se ze života, protože ten náš, je příliš krátký,
kdo chycen je v bouři, bojuje s ní jako mraky.
Celý život je jako zvonivý smích jen u těch,
kteří umí smát se i v neúspěšných dnech.
2
Půl cesty už jsou tam nikde daleko pozadu,
jdu domů z práce unaveně, pomalu.
Hlava bojuje se mnou, myšlenky moje se bouří,
jsem šťastný, jiný má ještě víc potíží.
Slzy patří k životu, jako klíč k heslu,
zrní potřebuje déšť pro větší úrodu.
(14) Nás šťastný den.
1
Ona: Miláčku pojď koupit mi čokoládu.
On: Lásko, vždyť jsme teď vrátili z obchodu.
Ona: Předtím jsem na ni neměla chuť.
On: Jenže je tma a skoro už půlnoc.
Ona: Ty mě asi nemiluješ miláčku viď?
On: To není pravda broučku, jdu hledat.
Refrén
Ona: A jak moc mě miluješ miláčku?
On: Má lásko moc, moc, moc…
Ona: A jsem pro tebe hezká lásko?
On: Nejhezčí, koho jsem potkal.
Ona: Jsem asi protivná viď?
On: Ne, ne vůbec ne, milá jsi.
2
Ona: Promiň, ale už nechci tu čokoládu,
On: Jo? a co si ty moje lásko přeješ?
Ona: Kyselou okurku, nebo možná rybu?
On: Seš divná, zítra k doktorovi jdeme.
Ona: Napadlo mi totéž miláčku, víš?
Spolu: Nejšťastnější den, čekáme rodinu my!
(8) Syn.
1
Porodit syna-to je dar,
takové štěstí už jednou zažila.
Z toho života, co pozadu zůstal,
jsem o tobě už ani nesnila.
Tvůj otec mě srdce láskou ohřál,
a Bůh nám tak velké štěstí poslal.
Refrén
Syn jsi naše radost a podpora,
už chodíš pevně na svých nohou.
Už krásně říkáš slova máma,
a tátu zahrnuješ pusinkami porad.
Od té doby, co ty k nám spadnul,
nepamatuji si ani jeden den špatný.
S úsměvem jdu večer jsem spát,
a ráno vzbudím se s úsměvem zas.
2
Za chvíli půjdeš ty do školky,
a potom škola tě čeká.
Asi potom půjdeš na vysokou,
ale rozhodnutí jen na tobě.
Až vyrosteš synů, konej dobro,
s tvým otcem tě podpoříme v tom.
(6) Syn a dcera.
1
Dnes je šťastný den z mého života.
Velká láska do našeho domu přišla.
Když jsem tě kojila poprvé,
tvé krásné oči koukali na mně.
V srdečním rytmu bušilo vítězství,
polykala jsem své slzy od štěstí,
Syn můj krásný buď šťastný,
ten den nezapomenu nikdy.
Refrén
Kdo má syna? zvedni ruku,
Kdo má dceru? zvedni druhou.
Kdo má děti ještě víc,
tomu zatleskáme ze všech sil.
Ten kdo děti ještě nemá,
společně jim popřejeme.
2
Druhou ruku já zvedám,
protože jsem ještě dceru mám.
Je tak krásna a chytrá,
jak západ slunce u jezera.
My – nejlepší kamarádky,
u povídek občas pláčem.
A po pláči – velký smích,
že až celá galaxie nás slyší.
(7) Dcera.
1
Tenkrát jsem byla hodně mladá,
a tvůj život držel jen vlas.
Ale určitě jsem věděla a přála,
každý den slyšet tvůj hlas.
Ten den byl krásný jak očí tvé,
a splnil se můj velký sen,
já porodila na svět krásnou dceru,
a Bůh zapálil novou hvězdu.
Refrén
Děkuji Bohu a přírodě,
že mohu přijmout tento dar.
Já provedu tebe po cestě,
kde kvete krásný, mladý sad.
Když náhodou nebudeš vědět,
kam tě cesta tvoje vede,
vždy se na mě obrátit můžeš,
ve dvou vše napravíme!
2
Od té doby hodně uteklo vody.
Byla ona to hořká to ledová,
plavali různými směry naše lodi.
Umývala nás voda kalná a slaná.
Zažili my s tebou i špatné doby,
ale pak nás smích spojil znova.
At budou nebezpečné tvé schody,
buď milována, šťastna a zdravá,
(3) Můj život.
1
Jak často jsem měla vybírat,
tak často to byl omyl.
Pořád jsem musela rozhodovat,
ale sakra, bylo to těžký.
Kolikrát jsem toho chtěla nechat,
ale můj úsměv mě stále držel.
Prošla jsem pěšky čínskou zeď,
a stále všem usmívám se teď.
Refrén
Díky Bohu, mě vždy podržel,
za to co mi dal, za to, co nechal.
Děkuji za každý můj prožitý den,
i za ten který se nepovedl.
Děkuji za mé krásné Děti,
i za lásku co žije v mé větě.
Děkuji vám mami a táti,
na tom chci ukončit citáty.
2
Já otevřu svoje dveře všem těm,
kdo má povahu a respekt.
Ten, kdo skutečně mě má rád,
ten, kdo nesmál se mi do zad.
Pády, mně šťouchali jako hůl v tágo
dlouhé byly jak Kilimandžáro,
ale oni mně naučili rychle zvedat se.
Proto moje krédo „život je krásný!“.
(5) Važ život.
1
Do vesmíru letí raketa,
drahá jachta pluje po řece.
Krásné děti se rodí v naší zemí,
a ty se chystá porušit vše.
Stůj a podívej se kolem sebe,
tam…, není místo pro tebe.
Refrén
Stůj podívej se na nebe,
černý mrak mračí ne tebe.
Zvedání ruky do nebes,
a zakřič na celý svět.
Vezmi začni nový život,
ten čeká na tebe u vrat.
Tak pospěš, otevři je,
ať trasa vaši má stejný směr.
2
Na této cestě nás bylo mnoho,
na štěstí vždy pomohlo dobro.
Když už nikdy, a někdo,
dal nám život zadarmo,
dávejte ho budeme vařit,
abych mohli ho posílat dál.
(2) Já tě opouštím.
1
V našem životě příliš štěstí nebývá,
tebe mi přines z nebe anděl zla.
Jsem bez tebe jak teplo bez tepla,
jsem bez tebe jak pták bez nebe.
Má křídla ztrácejí sílu v dýmce,
když oddaluješ se ty ode mně.
Refrén
Ty budeš milovat jen mně,
já budu milovat jen tebe.
Jen nenech mně kvůli ní,
já ti dám vše o čem sníš,
navždy na ni zapomeň.
Znova vše začneme spolu,
jen neodpluj z mého břehu.
2
A víš co, já tě opouštím,
najedena jsem tvým hladovím.
Jdi a neotáčej se ke mně,
nás ostrov řeka rozdělila na dvě.
Dlouhá, studená bez citu,
I já už nestojím u našeho břehu.
(4) Já budu vždy vedle tebe.
1
Ty vždy běžíš před vlakem,
chystáš budoucnost za krk.
Občas nemůžeš ani dýchat,
ten běh je těžký, a než lítat.
Když spadneš, a ztratíš síly,
já budu vždy vedle tebe mýlí.
Refrén
Vstávej, vstávej, vstávej dej mi ruku,
ráda tě podržím nebo pomůžu vstát.
I když se k tobě otočí celý svět zády,
pamatuj si já vždy budu vedle tebe stát.
2
Včera jsi koukal na západ slunce,
a dnes ráno, slunce budí tě sladce.
Ještě včera jsi běžel před vlakem,
a dnes v něm sedíš za volantem.
I v krásné dny, i v těžké dřině,
pamatuj si já vždy budu vedle tebe.
(9) Spí můj syn.
1
Nikdo nemá rád nemocnice,
ale určitě ne porodnice.
V porodnici se děje úžasné věci,
rodí se tam naše děti.
Nedávno tam byla i já,
porodila tam svého syna.
Tak krásného a milého,
jak duha na slunečném nebi.
Refrén
Ty spíš můj syn a já píšu ti píseň.
Mrknul si na mě a spinkáš dále.
Tak krásné oči synu můj máš,
jak dvě zralé višně v letním sadě.
Lehce se dotknu tvého čela,
políbím malinké prstíky zlehka.
Vidím, jak teď usmíváš se mně,
nejkrásnějším úsměvem na země.
2
Svůj deník si vědu o tvém životě,
kde popsané vše dny důležité.
Kdy ty na mně poprvé usmál,
tvá první slova-táta, máma,
tvé první krůčky po podlaze,
i den, když ty poprvé spadnul.
S tvým tatínkem ti přejeme,
ať dráha tvého života bude pevná!
(10) Milovany muž.
1
Začínám nový život z nuly, že začátku,
jako tehdy-mnoho let zpátky.
Na nohy stavíme starý dům,
okna a střechu novou dali mu.
Stromy na zahradě jsme zasadili,
naši krásnou svatbu zde udělali.
My zvládli s tebou skoro vše,
zůstalo jen zlatou svatbu oslavit zde.
Refrén
Miluji tě, můj muži milovaný,
tak moc, že to nejde popsat.
Společně jsme už něco zažili,
nebylo s námi to lehké.
Nemluvili jsme spolu dlouho,
vždy kvůli nějaké blbosti.
Vepředu járky svět vidím,
daleké hvězdy na naši cestu svíti.
2
Třešničkou na dortu od manžela,
mi bylo narození krásného syna.
Dostal mi z nebe hvězdu,
tak velkou jak celý svět v celku.
Děkuji muži můj za důvěru,
za síly, za to, co vdechnul věru.
Děkuji Bohu za setkání,
a za čistou lásku mezi námi.
(11) Já a Ona.
1
Já nejsem z té správné rodiny,
a nestydím se o tom říct.
Nezáleží na tom, kdo tě porodil,
záleží, jak sám sebe si vychoval.
Záleží na tom jak v těžkou chvíli,
si sílu nacházel a nikdy nevzdal.
V těžkou hodinu jsi cizímu ruku podal,
i přes vše co tě potkalo, člověkem jsi zůstal.
Refrén
Rodiče za to nemůžou, neubližuj,
nikdy je v ničem neobviňuj.
Oni ti dali to nejdůležitější-život,
a ty sám ho musíš postavit na nohy.
Ty možná vůbec nevíš, co zažili oni,
co je shodilo z hladké dráhy.
2
Život je velká stará roztrhaná kniha,
tam se věci dějí úplně jinak.
Jedna hodná inteligentní rodina,
miluje své dítě a nosí na rukách.
A ty vezmeš a otočíš jejich plány,
život tvůj půjde do vodopádné brány.
Za to samozřejmě můžou oni,
ti, kteří tě celý život vychovávaly.
(13) Lidé konejte dobro.
1
Dnešní doba točí kolo dostatku.
Všichni chtějí být známí a bohatí.
Za každou cenu skáčou na vrchol,
ale zřejmě zapomínají, dělat dobro.
Kolem dostatku je, příliš, příliš moc,
dobro-lidé konají příliš, příliš málo.
Refrén
Lidé konejte dobro,
jak bumerang se vám vrátí.
Lidé nebuďte tak lakomí,
rozdělte co můžete bez váhání.
My narození na planetě,
rozdávat dobro všemu světu.
2
V časech našich dědů a babiček,
byl život zvláštní a jiny.
V chudobě se měli rádi bez výdělek,
a vážili si každého dne.
Dobro svým srdcem rozdávali,
a vrátilo se jim to zpět.
Jak epizoda z jedné pohádky,
jen dobrý skutek promění v člověka zpátky.
(12) Rodiče.
1
Narodilo se dítě v mladé rodině,
jejich štěstí nemělo okraji.
Své první kroky ty nepamatuješ,
ty pamatuji máma a otec.
Pro ně je to zážitek životní,
zamysli se nad svým svědomí.
Refrén
Děti, častěji jezděte k rodičům.
Čekají tě ne jenom k Vánocům,
přímo teď nech své vážné plány.
Pod a zaklepej do jejich brány.
Jediný, kdo tě nikdy nezradí,
jsou tví rodiče, za tvým pozadí.
2
Tobě se teď daří, máš skvělou práci,
hezká rodina doma čeká.
Od rána do večera lítáš jako blázen,
a jako vždy vůbec nemáš čas.
Nezapomeň, stále po tobě touží a čekají,
tvoje stará máma a otec.
(15) Telefon.
1
Žena: Nová éra – nová skvěla doba.
Jednadvacáté století trhá.
A ten, kdo vymyslel telefon,
Vůbec netušil, jak dopadne on.
Rychlou informací měl telefon předat,
A ne, aby s ním šly děti do postele spát.
Refrén
Dítě: Maminko, pojď si se mnou hrát.
Máma: Teď ne, potřebuji si něco dopsat.
Dítě: Tato, tatínku a ty semnou jdeš?
Otec: Výdrž má holka, chci to dohrát.
Dítě: Den za dnem máma a táta,
neslyší svého dítěte přání.
2
Otec: Narozeniny nebo svátek děti mají,
do obchodu jdeme koupit dárek.
Hračky, knihy je obcházíme, jdeme mimo,
protože naše dítě záda telefon.
Konečně už naše rodina bude mít pokoj,
všichni společně budeme koukat na YouTube.
(16) O 30 let zpátky.
1
Chci se vrátit o 30 let zpátky,
nejen kvůli dětství,
ale byly to prostě skvělé doby.
Moc často jsme s mámou,
večer psali příbuzným dopisy.
Vzpomínáme, co a kdy se stalo,
a pořád jsme se u toho veselé smáli.
Refrén
Dnes mé ráno prosím tě zadrž,
chci ve svém snu být co nejdéle.
Teď zrovna s kluky hrajeme fotbal,
teče mi z nosu a klína krev,
je už skoro noc a naše parta venku,
slyším křičí máma volá na večeře.
2
Tenkrát byla čistá a skvěla doba,
se svojí holkou seděli venku až do rána.
Vždy si měli s ní o čem povídat,
vždy se mohli jen tak hezky zasmát.
Lidí dnes nemluví jsou vážní,
změnil je život flexibilní bez kuráží.
(17) Pomoc do neznáma.
1
Je to moc divné, člověku neznámé,
jsme bohatí, ale chudou duši máme.
Co naše lidstvo potřebuje ještě,
mít všeho moc a stejně nestačí.
Věřili by tomu naší prarodiče,
jak pak dopadne naše budoucnost.
Refrén
Dávejte, budeme se radovat,
z toho, co je nám dáno.
Dávejte, budeme věřit těm,
kdo klepe na naše brány.
Dávejte, budeme darovat,
možná svět se změní v dárek.
2
Začneme přímo dnes a přímo teď,
zahoď své sluchátka a telefon,
nedívej se do země, dívej se před sebe.
Podívej se kolem, komu bys mohl pomoc.
Příjemný úsměv vidět na tvé tváři,
líbí se i tobě, to, co si zmohl dokázat.
(18) Vesnice.
1
Jedu kolem, vidím jak,
srnky skáčou, po poli utíkají.
Vlevo je pole žluté jako slunce,
vpravo zelené pole, slité s nebem.
Cítím vůně čisté vody,
řeka Vltava protéká tudy.
Refrén
Vesnice, moje malá vesnice,
vše v tobě já mám rád velice.
Hory, lesy, pole a zahrady,
v těžkou hodinu mně zachrání.
Když náhodou v lese zabloudím,
světlušky mi na cestu svítit budou.
2
Vjezd do vesnice je ještě hezčí.
Vůně čerstvé zkoušené trávy,
hned náplní mé plíce relaci.
Večer přijde, komár vládne,
někdy slyšíš štěkat psa,
prolíná tu klid a pohoda.
(19) Věřte v nemožné.
1
Co mi zítra přinese den?
To vůbec netuším jsem.
Ale příjmu to jako vždy,
odvážně a s úsměvem.
V pohádky začnu věřit,
a přát si přání, když hvězda letí.
Refrén
Pod nohami mi točí glóbus,
po něm jdu hrdě s hlavou vzhůru.
Já vždy věřím v nemožné,
víra každého na nohy zvedné.
Do očí lidem koukám, a ne přes ně,
nejsou to jen slova, tak zní pravda!
2
Šrámy na obličeji mužům sluší,
ale žena je má taky.
U ženy oni jsou na srdci,
jsou schované uvnitř.
Na nové rány není místo,
protože, srdce teď začíná žít.
Konečně je to on.
1
Ty jsi vtrhl do mého života,
Jak blesky na nebi, jak silný hrom.
Rozboural si krásný slunečný den,
Ve chvíli, kdy tě necekala jsem.
Tak překvapeně, tak nečekaně,
Si otevřel bránu mého srdce.
Refrén
Konečně je to on, on, on, konečně on.
Narušil můj pokoj on, on, on, můj pokoj.
Semnou budeš navždy ty, ty, ty, navždy.
Silná bouře jen nás uklidí, slyšíš ty, ty, ty
Konečně je to on, on, on, konečně on
Jak elektricky tok, mé tělo dostalo šok.
2
Ty seš velký jak skála u moře,
Jak dno oceánu je tvá duše hluboká.
Seš sympaťák, máš správný pohled,
Povaha tvá je skutečna a jsi moc hodný.
Dnes společně za ruku jdeme,
Přesně takového si přálo srdce mé.
(46)Ukolébavka pro syna.
(zpívám svému synovi)
1
Spinká zajíček pod lopuchem,
myšička připravuje slámu ve své noře.
Skočila žabička na lotos,
i spala tam až do rána, až celou noc.
Jenom moudrá sova nespí,
Sedí na vysokém stromě a na zvířata hledí.
Refrén
Zavírej můj milý synku očička a spinkej,
Ať tvoje ručky a nožičky zítra budou silnější.
Zítra k nám na návštěvu přijde krásný den,
Za dobrodružstvím s tebou spolu půjdeme.
Zavírej můj milý synku očička a spinkej,
Hezké sny k tobě už jdou, pojď, je přivítej.
2
Synku můj milý ty chytrý příliš,
všechny svoje hračky večer sám uklidíš.
Knížky snažíš se narovnat,
křídy a pastelky do skleniček poskládat.
Já děkuji Ti za pomoc,
dobré sny můj milý synku, mám Tě ráda moc a moc.
(57) Chceš toho pravého muže?
Nelituj často chlapa, tak více on bude muž.
Nesnaž se sebrat koníčky a volný čas jemu.
Chce jít na fotbal, ať jde, vždy pusť ho,
chce jít na pivo, ať jde, neříkej nic zlého.
Na ryby chce, s úsměvem zábal mu svačinu,
když budeš ho chápat, pak udržíš hladinu.
Refrén
Milá a příjemná doma musíš být s ním,
přijdou kamarádi, dobrého něco najdi jim.
V ložnici s mužem buď uvolněná a rozpustilá,
Královnou vedle něj na rautech a plesech.
Když pochopíš tyto rady, budeš se mít fajn,
tehdy vedle Tebe vždy bude ten pravý chlap.
2
Když seš tlustá, nelituj se a zhubni,
hodně kdo to dokázal, takže dokážeš i Ty.
Když vám oběma vyhovuje, jak Ty vypadáš,
musíš mu věřit a užívat váš společný čas.
Určitě Tě má rád takovou, jaká seš,
kritiku neber si do hlavy, ona byla a vždy je.
Mluvení
Jestli jsi žárlivá, tohle vůbec vyhoď atmosféru,
tímto chováním sama ho potlačíš na nevěru.
Rada taková, chápejte jeden druhého tedy,
bez starostí budete spolu pozorovat hvězdy
(58) Děti je to naše Štěstí
(zpívá ona)
1
Za své děti musíš být zodpovědný,
neházej na ně svůj hněv rozpálený.
I když oni něco provedli to, co neměli,
nic podobného nezaslouží dětské slzy.
Jestli jsou problémy, bída žije v bytě,
někdo za to může, ale ne Tvoje dítě.
Refrén
Co je štěstí, ptáš se do nekonečna,
je to krásné dětství tvého děcka.
Svoji podporu dej ihned v porodnici,
i když sama těžko stojíš na nohách.
Ne každému, kdo chce, dává Bůh děti,
tohle musíš vážit, je to největší štěstí.
2
Užívejte své dítě, je to krátký okamžik vůní,
dětství proletí a vypaří jako rosa na slunci.
Odejdou krásné dětské dny z tvého domu,
a na šťastně okamžiky budeš vzpomínat u stolu.
A s časem přijdou vnoučata, tvoje oblíbené,
vše je ve vašich rukou, jestli ne jinak rozhodnete.
(60) Staré kino
1
Nepoznávám, v jaké nacházím se místnosti,
prý dnes dávají černo bílý film z minulosti.
V kině, jdu na šatnu odevzdat kabát,
vítá mě příjemná paní, nechci nic očekávat.
Slyším hluky, hlasy a není mi to vůbec známé,
Jak jsem se dostal do minulosti? Jen zírám zoufale.
Refrén
Ach ty staré kino, kolik je v tobě skutečných rolí,
kolik vážných momentů předáváš budoucnosti.
Hlavní roli hrají lidé bez autorského vzdělávání,
protože měli to nejdůležitější – skutečné talenty.
Ach, jaké je to staré kino, duši roztrhá do slz,
Jdu se na ně podívat sem pokud nevzbudil se.
2
Kdysi dávno filmy natáčeli se čisté a pravdivé,
v novém kině scénář minulosti chybí lidem.
Na naše filmy sousedé k sousedům chodili,
tehdy neměl každý dům ani vlastní televizi.
Fascinují mně herců čisté pohledy,
který uvidí i člověk, který slepý se narodil.
Mluvit
Lidem toho času chudého nechybělo skoro nic,
spokojeni byli, i když vítr v kapsách fičí.
Filmy 21. století, jsou takové, jako je dnešní doba,
ale na staré kino, vždy bude chuť a móda.
(66) Druhá šance
(inspirace film druhá šance)
1
Starý strom roste na našem dvoře a má sladké třešně,
byl první, který jsme my dva zasadili společně.
Bylo to dávno, na prvního máje, ráno jsi mě budil,
bosou v pyžamu, táhl pod tu třešeň, abys mě políbil.
Za oknem padá sníh, vzpomínky s ním letí,
Kdy to bylo naposledy? Třešinko má, připomeň mi.
Refrén
Ani jsme si nevšimli, kdy stali se nimi, kdy zestárly kořeny,
stárnou naše duše, už nedá chytit frekvence.
Když už nevzpomínáme, co je obejmutí a vzájemná touha,
zkusíme spolu naučit se, vzájemně dotýkat se znova.
Žít celý život z někým a při tom být stále sama,
není lehké hrát tento zkreslený, složitý scénář.
2
Nepřetržitý déšť venku, v domě je světlo a teplo.
Bouře, silný vítr a já v klidu koukám přes sklo.
Pak najednou, jak z nějaké pohádky, zjeví se světlo zářivé,
slunce, hejno vlaštovek v mém okně, jak tajemství jiskřivé.
V zázrak věřím já, jako ten, kdo skutečně srdcem miluje,
ten, kdo o změnu se pokusí a nový příběh s láskou maluje.
(72) Krtek. (ona)
1
Mé oblíbené zvíře je krtek podzemní,
hodně se mi podobá, když cítím se v zajetí.
Žije a rodí se toto zvíře v temném podzemí,
kde je tma, chlad a syrovost nepříjemná.
Když vyleze na povrch podle svých potřeb,
slunce on neuvidí, ale potěší ho teplo ihned.
Refrén
Vyzývám osud, podívat do mých očí zblízka,
Nebojím se toho, co mi připravil, neberu to jako vždycky.
Není poprvé, kdy v mém sadu lámeš stromy,
pro mě už je zábava, čím mně překvapíš znova.
Jak dlouho ještě mám mlátit na tvé čelo?
Je na čase zkoušky ukončit a podívat se mi do očí.
2
Někde hluboko pod zemí žije rád svůj život krtek,
nestěžuje si na nic, neříká, proč nejsem orel.
Tato zvířata nikomu nezávidí, využívají svůj instinkt.
Já oproti svému příbuznému mám oči a vidím.
Možná ne každý pochopí, o čem tady zpívám,
ale někdo určitě chápe a cítí této písničky význam.
(81) Otázka na tělo. (ona)
1
Někdo klady hledá ve velkých hlubinách,
jiný je nachází na povrchu v ruinách.
Stvořit šťastný vztah jde dnes moc těžko,
ale rozbourat ho, dá se moc lehko
Tak zní otázka na tělo v nabídce,
Proč chodíme po střelách? My nevíme…
Refrén
Co je za pocit líbat skleničku s nalitým vínem?
Tělo zaseklo staré vzpomínky klínem.
Rytmus srdce zadrží můj dech na chvíli,
skvrnité oči vidí vše, a nejenom stíny.
Půlnoc prosím schovej mně do mraků,
Pomoc mi vymazat ho ze svého seznamu?
2
Poslední volání prolomí ticho na počkání,
vím, že naposled, stejně čekám setkání.
Mraky se vznáší vysoko, vysoko za terény,
to co my stvořili, odnáší s sebou v nebesa.
Všechno se roztaví, zmizí neodvolatelně,
Ale nic není, nikdy končící etapa přece.
(83) Cherlock Holmes. (ona)
1
Letní odpolední den, na houpačce usnula jsem,
pod jabloní ve stínu zdál se mi hezký, ale divný sen.
Cherlock Holmes přišel ke mně na ledový čaj,
kouřil Havanu, koukal na hodiny, asi hlídal čas.
Spolu jsme inteligentně povídali o mém příběhu.
Škoda, že už musím zbudit se od rána dotyku.
Refrén
Kde jsi můj miláčku? Buď mým Pánem Bohem.
Až do Londýna za tebou pojedu i autostopem.
Conan Doyle napíše o mně nový scénář pravdivý,
A Cherlock Holmes rozpouští můj příběh nevinný.
Moji ztracenou lásku Cherlock Holmes mi najde,
možná zabloudil se v zámku nějakém jinde.
2
Člověk bez toho druhého je jako loď bez vesel,
jako pták, který má křídla, ale nemá chuť letět.
Jako v hustém lese strom osamělý bez listí,
který kolem sebe má černou zem bez porostli.
Žiji, jsem v naději, že je někdo podobný mně.
Přeji si setkání v nove knížce na jedné stránce.
(86) Vlastenec. (on)
1
Severní vítr přitáhl za sebou vůni potočních kopřiv.
Pampeliška žloutne, pak ji střídá heřmánek léčivý.
Řeka Vltava nebo Labe slavná monstry kapřími.
Rád mluvím o potocích, kde vládnou pstruzi dravci.
Malé vody ukrývají velká tajemství bez nadsázky,
hlasy říčních potoků uklidňují jako ukolébavka mámy.
Refrén
Jsem vlastenec své země, tady jsem se narodil a vyrostl.
Je tady můj dům, rodina, rodiče, přátelé a práce na stálo.
Všechny nás spojuje jako v lůně matky – pupeční šňůra,
Kde cítíme se útulně, pohodlně, i když občas propadá půda.
Jsem vlastenec svého státu, která plná životního smyslů,
kde v dětství běhal v kalužích bos, v zemi mých předků.
2
Husté zelené lesy ozonem naplňují moji duši a tělo,
velikánským českým dubem obklopena je má země.
Státní symbol štěstí a lásky všude kvete česká lípa,
tak dávejte, budeme dbát o ní a zůstaneme u svého hnízda.
Zeptejte se u mě, kde je má vlast? Česko … hrdě odpovím,
jenom tam zpívají za úsvitu tím nejkrásnějším hlasem slavíci.
(88) Černá korona. (on nebo ona)
1
Potuluje po Evropě černá korona pandemie,
chudáci staří lidé zrovna začali žít pro sebe.
Někdo z nich už postavil své děti na nohy,
a chystali se žít pro sebe, vnuky a pravnuky.
Pro některé z nich bohužel přišla černá korona,
skamarádila se se smrtí, táhnou nemocné a staré.
Refrén
Děkujeme všem, kdo jsou s námi, všem těm, kdo to nevzdali.
Těm, kdo raduje se ze života a plní si své plány.
Děkujeme doktorům a sestřičkám jste hrdinové,
Těžký boj vedete s holými rukami dlouhodobě.
Děkujeme všem, kdo šil roušky a rozdával je,
ona nám chrání děti, rodiče, chápejte to přátelé.
2
Někdo říká, že covid je obyčejná chřipka,
nezaprašujte lidem oči, myslet si to je chyba…
Kdy navždy odcházeli ze světa od nějaké chřipky?
Ne každý tomu věří, ne každý pochopí bídy triky,
jenom ti lidé ví, které s covidem těžký boj měli,
jenom ty rodiny ví, které boj s virem prohráli.
(89) Korona, kterou nikdo nepřeje. (on)
1
Už nechte konečně toho chudáka psa na pokoji.
Pes vždy je přítel člověka a nějaký etapový vývoj.
Pandemii můžeme přežít, když začneme myslet.
Nepochybovat, neignorovat světovou bídu, ujistit se.
Proto, abychom mohli dál žít v souladu s naší planetou,
všichni spojme se, dá se jí rozumem sejmout.
Refrén
S novým rokem! Dávejte nám společně popřejeme.
Konec opatřením, ať už zmizí karanténa pijavice.
Chceme žít na zemi volní a bez infekční izolace.
Jak můžeme komunikovat v on-line informacích?
Smutná doba je to 21.století, dnes jsem moc zklamán,
Jako utopenec ve sklenici jsem ve svém domě izolován.
2
V rádiu a televizi aktuální téma jenom covid.
Radši napište dětem nové pohádky a filmy.
Naše děti covid nezajímá, pro ně je nuda.
V jejich malinkém světě musí svítit na nebi duha.
Radost jim přináší barevné pohádky z příběhů,
běž covide pryč, od našich dětí, a z našeho terénu
(90) Dobré ráno. (on)
1
První paprsek za úsvitu s ranním světlem svítí,
ptačí zpěv otevírá má okna, ranní vzduch cítím.
Dobré ráno nabíjí dobrou náladou až do konce dne,
jako divoký pták nepřeji si být zamčený v kleci.
Abych mohli kráčet s optimismem bok po boku,
věřím v to nejlepší, za štěstím vylezu i na horu.
Refrén
Dobré ráno Všem! Vítá vás nový ranní den.
Každé nové ráno nakopne nás na nové plány.
Probudí v někom lásku, inspiraci nebo setkání,
Dobrý den bude tehdy, když ptáci zpívají na dlani.
A jestli den bude plakat, vezměte plášť nepromokavý,
Dobrá nálada, neboj, umí rozesmát i bouřkové mraky.
2
Noc rozpouští ráno jako cukr v horké kávě.
Umí mně naladit, celý den držet nahoru palce.
Každý den ráno je nové, pro zážitky připravené,
probuzení moje dnes, je můj úspěch přátelé.
Dnes nás všechny, dobré ráno navštívilo,
Životní návody zkoušejte, nastal den, užívejte ho.
(92) První polibek. (ona)
1
Stojím, začervenala jsem před mámou u dveří,
dnes moje první rande, první polibek v životě.
Mami nezlob se, vím, že vrátila jsem se pozdě domů,
nekoukej tak, je to vítr rozpatlal vlasy u stromu.
První polibek sladko pálivý opíjí moji hlavu,
mami promiň, jsem zamilovaná, dej mi radu.
Refrén
Rychlé polib mně honem, honem, honem, miláčku.
Tvůj polibek je medový z příchutí pálivé papričky.
Rychlé polib mně honem, honem, honem, miláčku
Tvůj polibek na mých rtech zanechá sladkou facku.
Rychlé polib mně honem, honem, honem, miláčku
Občas pálivá jako žáha, ale stejně, dej mi ji fešáku.
2
Teplá postel, vláčný polibek líbá teplý polštář,
vařící krev romantické vzpomínky honí pořád.
Tvé objetí je tak laskavé a skromné za soumraku,
nemám síly překonat pokušení a dodat si odvahu.
Mocná mužská ruka drží naše dvě dlaně tvrdě,
s úsvitem nastává tichý mír, láska pumpuje v krvi.
(99) Dialog jablka s jabloní. Báseň
Pršelo, foukal teplý vítr, jablko povídalo s jabloní.
Když byla malá, proč vosy a včely mně bodali?
Jabloň odpovídá: ,,abys byla krásná bez eroze.“
Jsem stará a hodně lidí odpočívalo u mého kořene.
Mluvili oni:,, čím víc člověka bodá život bez slitování,
tím pak snadněji vezme býka za rohy holými rukami.
Příroda a lidé, jsme děti biosféry,
proto i život máme podobně stejný.
******
Newtonův gravitační zákon přitahují člověka k člověku.
Červené šťavnaté jablko otevřelo mu oči na tuto vědu.
Jenomže zemní gravitace přitahují nejenom krásné plody,
a i ty, co červem poničené anebo zdeformované bouří.
Jeho rozvoj optiky dokázal, že musíme hledat to nejlepší.
Harmonie života je v tom, že v chybách vidíme vášeň.
******
Jablko ptá se dál: ,,A proč mne poléval chladný déšť?“
,,Abys byla šťavnatá a otužilá, neměj to za zlé.“
Lidé pak také říkali: ,,Slzy dívku posílí, pak bude krásná,
hrdá a vzácná, jako polární záře v noci.“
,,A proč vítr tak pálivý a chladný často povídal mi?“
,,Abych mohl od slunce ochladit a od deště osušit.“
Dlouho ještě velí dialog jablko s jabloní,
na některé otázky nebyly odpovědi.
(100) Adam a Eva. (on)
1
Řeka šeptala po tichu, noc zpívala baladu.
Probuzen byl za tmy nejasnou hádankou.
Naše setkání bylo náhodné, ne jako obvykle,
vábila mně osudová žena jako jablko skořice.
Z ráje na zem prarodiče vzali naději, víru, lásku.
Zrada, nevěra šla za nimi, vedle obleknou masku.
Refrén
Ty má Evo jsem tvůj Adam věrný,
s tebou sady kvetou i v zimě.
Ty má Evo, jsem tvůj Adam věrný,
bez tebe jsem jak moře bez příboje.
Ty má Evo, jsem tvůj Adam věrný,
z mého žebra rodí se nám naše děti.
2
Když smutek vstoupí do naší zahrady rajské,
s tebou rozdělím se na půl o hříšné jablko sladké.
Každého hada, který pokusí se udělat prach z Tvé duše,
udělám Ti módní lodičky a kabelku z jeho kůže.
Přeji si, abychom byly navěky lanem spojení,
aby o nás psali knihy a básně napříč stoletími.