Dětské knihy jsem začala psát Kvůli svému malému synovi.

Jmenuji se Olena Poršová (moje máma, příbuzní, kamarádi a dobří známí mí říkají Alena), je mi 47 let a ráda Vám povím něco o sobě. 

Začnu tím, že je to mé úplně první přiznaní na veřejnosti.

Narodila jsem se v malé vesnici Nižni Sirohozy na Ukrajině. Vychovávala mě matka samoživitelka s mými dalšími dvěma staršími bratry, kteří byli v dětském domově, protože moje maminka nezvládala vychovávat tři děti. Oproti mým bratrům jsem já měla štěstí, že mně do dětského domova nedala. I když jsem vyrůstala v těžkých podmínkách, byla jsem vedle maminky a ve vlastním domě. Pamatuji sebe ještě jako 4 nebo 5 letou holčičku a už tehdy jsem moc ráda zpívala písničky a znala mnoho básniček. Když jsem začala chodit do školy, učení mi moc nešlo (ale do školy jsem chodila moc ráda). Asi proto, že se moje maminka musela pořád stěhovat z jednoho místa do druhého. Za dobu mého základního vzdělaní jsem chodila do 7 venkovských škol, jména všech si pamatuji doteď. Proč se moje maminka musela pořád stěhovat, jsem pochopila až po její smrti. Proto jsem  ji nikdy nesoudila, ba naopak, moc jsem ji milovala. Ve škole asi v 5. třídě si mě všiml ředitel školy, který hrál na akordeon. Tedy on hrál a já jsem zpívala. To mě velmi povznášelo. Všechny svátky ve škole, ve vesnicích, a také v divadlech já jsem zpívala patriotické písničky. Moc se mi to líbilo, ale štěstí netrvalo dlouho – s maminkou jsme se zase odstěhovaly do jiné vesnice. A tak můj život plul dál. Já jsem stejně pořad zpívala s válečkem v ruce a také, když jsem měla na čem, jsem moc ráda malovala. Maminka věděla o mém snu, a proto, i když jí bylo těžko, dala mi vše, co mohla, a jela se mnou do Charkova, abych se stala zpěvačkou. Ale přes veškerou její snahu se jí to pro nedostatek peněz nepodařilo. Moje pěšinka pěveckého snu skončila. 

V 17 letech jsem se vdala a porodila krásnou, chytrou a hodnou dcerku. A dělala jsem vše, aby moje dcera nezažila ani jeden den, který jsem zažívala já. Časem jsme díky mé tvrdé práci měly skoro vše, co jsme chtěly. 

Byla jsem vždycky aktivní, a tak jsem v roce 2001 přijela pracovat do České republiky, kde jsem těžce fyzicky pracovala, ale díky Bohu a zdraví jsem tuto životní výzvu vždy zvládla. V 31 letech jsem se rozvedla a měla nový partnerský vztah, který byl tak těžký a nudný, že jsem myslela, že se mi už nic horšího nemůže stát. Tehdy jsem si myslela, že je to můj konec. Ale nebyl, dala jsem to! 

V 38 letech se mi můj osud konečně podíval do očí. Tentokrát to vzdal on! 

Potkala jsem chudého, ale čestného pravého muže, který mi dal své srdce, dům a svoji silnou ruku. To, co se stalo poté, není uvěřitelné! Ve 42 letech v lásce a souladu jsem porodila krásného, zdravého a chytrého syna. Zajímavé na celém mém příběhu je to, že chudý chlap z vesnice mi dal víc, něž o čem jsem do té doby mohla vůbec snít, víc, něž mi sám život dal! Právě všechny moje životní zkušenosti mi přikazovaly dělat konečně to, o čem jsem snila celý život. To mi tehdy umožnila moje krásná nezapomenutelná mateřská dovolená.

Od roku 2018 do roku 2023 jsem napsala více něž 100 velkých textů básniček. Na básničku „Ukolébavka pro syna“ mám i melodii. Při této písničce můj syn usínal za 3-7 minut. Píšu texty na různá témata – rodina, děti, rodiče, kamarádi, sousedé, příroda a pod. V nich jsou situace, které potkávají každého z nás po celý život. Texty k písničkám (nebo básním) vznikly z analýzy sebe sama a z prostředí dnešní doby. Také na mateřské dovolené z inspirace mých dětí vzniklo 5 dětských ručně ilustrovaných knížek s básničkami, pro které hledám sponzora. Možná právě vy, kteří teď čtete tento text, můžete sponzorovat mé dětské knihy. První bude vydaná kniha „Česká abeceda“. Můžete si ji prohlédnout také na webu https://detskeknihyolenaporsova.cz 

A když budete mít zájem, napište mi, po vydání vám ji pošlu. 

Doufám, že jsem vás neunavila tak dlouhým povídáním o sobě. Budu ráda a vděčna za každý váš názor. Děkuji, že jste se nevylekali a dočetli až sem.